Termín: | 12.2.2010 |
Popis: | Mezi skladbami Bohuslava Martinů, Kawasakiho růžemi a operou Zítra se bude..., tak znělo téma třetí přednášky a semináře Mgr.Aleše Březiny, muzikologa, hudebního skladatele, houslisty, ředitele Institutu Bohuslava Martinů a šiřitele jeho hudebního odkazu. Únorové páteční dopoledne proběhlo tedy ve znamení příjemné rozpravy o vzniku a chodu a významu Institutu Bohuslava Martinů. Odpoledne se po společném obědě proměnilo v komentovanou přednášku své skladatelské tvorby, zajímavé momenty z dlouholeté spolupráce s režisérem J. Hřebejkem a scénáristou P. Jarchovským a závěrečná část patřila opeře Zítra se bude…, která byla napsána „na tělo“ herečce Soně Červené na motivy soudního procesu s Dr. Miladou Horákovou. Jiří Nekvasil s Alešem Březinou použili vybrané texty ze soudních spisů a ponechali je v původním neosobním strohém znění, jako výraz kontrastu mezi pokorou a smířlivostí se svým osudem Dr. Horákové a rozjeté soudní mašinérie (hysterií ve veřejných stáních, neosobností v písemných záznamech a nevzdělaností prokurátorů), jíž se stala obětí. Hlavní postavou opery je samotný proces proti Miladě Horákové, který neodvratně směřuje k její popravě. Autoři v opeře tedy upustili od personifikace konkrétního osudu jedním představitelem, ale jednotliví herci si posílají zprávy a poselství do nichž každý z nich vkládá určitý nový význam, atmosféru. Poslední slova Milady Horákové, která vyslovila v dopise na rozloučenou pronáší polyfonně vedený dětský sbor, který tak umocňuje sílu a hudebně vykresluje nadpřirozenou vyrovnanost jejích slov: „Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží. Tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním – abych splnila zákony Boží a zachovala své čisté lidské jméno. Neplačte! Neteskněte moc! Je to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo.“ Mgr. Veronika Pavlová Doktorandka oboru Hudební teorie a pedagogika na KHV PdF UP |
Lektoři: | Mgr. Aleš Březina |